V den letnic, sesláním Ducha svatého, se církev viditelně představila světu. Dar Ducha zahajuje nový čas „rozdávání tajemství“: čas církve, v němž Kristus zjevuje, zpřítomňuje a sdílí své dílo spásy prostřednictvím liturgie své církve, „dokud on nepřijde“ (1 Kor 11,26). V tomto čase církve Kristus nyní žije a působí ve své církvi a s ní novým způsobem, vlastním této nové době. Působí prostřednictvím svátostí a to nazývá společná tradice Východu i Západu „svátostnou ekonomií“; ta pak spočívá ve sdílení (nebo „udělování“) plodů Kristova velikonočního tajemství při slavení „svátostné“ liturgie církve. Je proto důležité objasnit nejprve toto „svátostné udělování“ (první kapitola); tím se pak jasněji ozřejmí povaha a podstatné rysy slavení liturgie (druhá kapitula).